Proč tak milujeme malování ? Vědci popisují některé důvody docela jednoduše.

Nedávno jsem si koupila omalovánku. Možná jste si ji koupili stejně jako já, nebo jste ji dostali k vánocům, či k svátku. Podle řady médií se omalovánky pro dospělé staly během posledních let jedním z největších segmentů knižního trhu. Pět z patnácti nejprodávanějších knih jsou omalovánky pro dospělé.

Přes den se těším, jak si večer sednu ,vybalím si pastelky, kterých utěšeně přibývá a konečně vypnu.

Jedna věc je mi ale záhadou, nikdy jsem nebyla ten typ co maluje, plete, nebo peče. Vlastně jsem nikdy nic nevytvářela. A přesto, nebo možná právě proto mě malování omalovánek tolik uspokojuje.

Mohlo by se zdát, že jde jen o vyplňování bílých skvrn, ale čím déle tohoto koníčka provozuji, tím více nalézám nových způsobů a technik, dokonce si některé obrázky kopíruji a zkouším různé varianty, než se pustím do originálu. Přemýšlela jsem, čím to je, že se cítím tak kreativní a má kreativita se dokonce rozvíjí, přestože nevytvářím nic nového? Z části je to způsob, jak do svého života přidat trochu barev a to i když je člověk naprostý diletant. V jednom průzkumu společnosti Adobe lidé odpovídali v jednom ze čtyř případů, že mají pocit, že projevují ve svém životě kreativitu, přitom ale polovina z dotázaných odpověděla, že jsou kreativní.

Psycholog Scott Barry Kaufman to formuloval tak, že tento druh tvorby může poskytnout lidem prostor, kde se může jejich kreativita rozvinout. Moje dobrá známá, která je výtvarnice, tvrdí, že obraz je zpravidla nejuspokojivější právě v poslední fázi vzniku, i když už jeho promýšlení v sobě skrývá nadšení občas hraničící s posedlostí. A dobře si uvědomuje, že někteří lidé, kteří pracují s omalovánkami, zažívají stejný vzorec řetězce prožitků a podporuje tento trend, protože přivádí lidi k umění. Mnoho lidí, kteří sdílejí na sociálních sítích své omalovánkové výtvory, se ale za umělce nepovažuje. Cítí, že vlastně nemají dostatek času pro dlouhé tvůrčí nadšení a omalovánky tak představují pohodlný způsob, jak utéct do svých představ i třeba jen na několik minut, nebo hodin.

Zkrátka, když to čas dovolí. V každém případě ať se cítím jako umělec, či ne, je důležité začlenit do svého života trochu kreativity.

rsz_col

Výzkum na univerzitě v Yale zkoumal rysy spojené s každodenní tvořivostí jako jsou například: „Jak vyjádřit sám sebe v každodenních situacích, jaký zvolit osobní styl, jak se vypořádat s nenadálými i běžnými situacemi.“

Ti kteří mají tvůrčí styl, mají jednoznačně větší předpoklady k osobnímu růstu. Další výzkum se zaměřil na vztah mezi kreativitou a to zejména ve formě výtvarného umění a fyzickým zdravím. Studie se zůčastnilo 30 chronicky nemocných žen, všechny popsaly umění jako něco, co umí rozptýlit jejich myšlenky a podporovat jejich spontánní chování. Navíc zapojení pacientů může zkrátit délku hospitalizace tím, že je snížena hladina stresu a úzkosti.

Malování je samozřejmou činností s velice jednoduchým rozhodnutím, vybíráte kterou barvu kam použijete s poměrně jednoduchou volbou. Náš prefrontánní kortex je schopen koordinovat tisíce rozhodnutí denně , počínaje volbou ponožek, až po rozhodnutí týkající se volby povolání.

Něco, co se nazývá únava z rozhodování, se dostaví. Tento jev je spojován s dalším jevem, který se nazývá vyčerpání ega. Řada malých bezvýznamných rozhodnutí např., kterou barvu zvolíme je pak osvěžením, které pomůže znovu nabít pocit vlády nad svým sebeovládáním po dlouhém dni plném důležitých rozhodnutí. Pak je tu další věc a to je obava, že po té co strávím nad jedním obrázkem třeba sedm večerů v týdnu, zjistím ,že nemám na další obrázek náhle čas a náladu.

Kniha skončí v polici a já budu nadávat, že nemaluji. Ale i tu je možnost podívat se na to z jiné stránky. Ne vše co děláme, musí být nutně honbou za produktivitou.

Někteří jedinci mají velice silnou vnitřní motivaci tvořit pro tvorbu. A já mezi ně patřím. To vysvětluje potěšení z toho, že jsem schopna po čtyřech hodinách strávených kreslením omalovánky zavřít a uložit ji třeba na čtrnáct dní do police. Jak stárneme, ztrácíme celou řadu schopností, které lze tréninkem udržovat. Mezi tyto schopnosti patří i schopnost hrát si (hravost). To co nás nejvíce přiblíží dětství je hra.

Share

Copyright © 2017. Běží na WordPress & šablona Romangie .